Většina mužů je tak hladová po něze, že jakoukoli ženskou přítomnost označí za požehnání, i když jim tiše ničí duši. raději by byli pomalu klováni na smrt přes stůl, než aby čelili jedné čisté noci sami pod Bohem a větrem. Ale muž, který má v duši ještě nějaké posvátné násilí, pozná rozdíl mezi hladem a korozí. Raději bych spal na okraji střechy s chladem v zubech a celou černou oblohou opřenou o mé žebra, než bych ležel vedle ženy, jejíž hlas mě neustále škádlil do vnitřního světa, dokud ani mé ticho nepřestalo patřit mně