Dřív jsem si v hlavě nosil celý "palác vzpomínek" při programování. Jedno přerušení a rozpadne se na skleněný prach. Teď už dokážu napsat tři chaotické odstavce a stroj znovu postaví palác v čistém stavu, jasnějším, než si dokážu představit. Přečtu si ho a myslím si: jsem viděn.