Včera jsem viděl Bena Pasternaka v obchodě s potravinami v SoHo. Řekla jsem mu, jak je skvělé se s ním setkat osobně, ale nechtěla jsem být blbec a obtěžovat ho a žádat ho o fotky nebo tak něco. Řekl: "Aha, jako to děláš teď?" Byl jsem zaskočený a jediné, co jsem dokázal říct, bylo "Huh?", ale on mě stále přerušoval a říkal "hm? citoslovce překvapení? co?" a zavřel mi ruku před obličejem. Odešla jsem a pokračovala v nákupu a slyšela jsem, jak se zasmál, když jsem odcházela. Když jsem přišel zaplatit za své věci předem, viděl jsem, jak se pokouší vyjít ze dveří s asi patnácti Mléčnými cestami v rukou, aniž by zaplatil. Dívka u pultu byla velmi milá a profesionální a řekla: "Pane, musíte za ně nejdřív zaplatit." Nejdřív předstíral, že je unavený a neslyší ji, ale nakonec se otočil a přinesl je k pultu. Když si vzala jednu z tyčí a začala ji skenovat několikrát, zastavil ji a řekl jí, aby je naskenovala každou zvlášť, "aby se zabránilo jakémukoli elektrickému napadení", a pak se otočil a mrkl na mě. Ani si nemyslím, že je to slovo. Poté, co si prohlédla každou tyčinku a dala ji do tašky a začala říkat cenu, přerušil ji opravdu hlasitým zíváním.